Ne že bych návraty do minulosti měl nějak zvlášť v oblibě, ale protože jsem tu dobu zažil na vlastní kůži a ne všechno bylo tak, jak je nám jednostranně líčeno a podsouváno (nezřídka lidmi narozenými po r. 1980, což je obzvláště pikantní), cítím potřebu se také vyjádřit.

Na jedné straně tito autoři především zdůrazňují materiální blahobyt současného kapitalismu, poukazují na obchody a supermarkety přetékající zbožím nekonečného sortimentu, množství a celosvětového původu. Očividně méně již hovoří o jejich kvalitě, cenách a dopadu na střední živnostenský stav a domácí producenty. Vychvalují (bezesporu) vzkvétající města a obce, obrovský technický a technologický pokrok, svobodné cestování, demokracii a politickou pluralitu. Jejich tvrzení, že jsme se nikdy v minulosti neměli lépe jak dnes, má jednu podstatnou chybu. Jednak srovnává nesrovnatelné (v roce 1935 se také žilo lépe než v r. 1913, v 70. letech lépe než v padesátých) a jednak už neříká, že se to dnes netýká všech, nebo alespoň většiny. A právě hledisko většiny považuji nejen za správné, ale i za demokratické.

Na straně druhé se vytasí s popliváním a znevážením téměř všeho, co se v Československu za těch dlouhých 40. let stalo a udělalo. Začnou tvrzením, že se komunisté dostali k moci pučem, přičemž  taktně opomenou zmínit výsledky svobodných voleb v r. 1946, v nichž KSČ zvítězila a obdržela 31% mandátů a Gottwald se stal předsedou vlády a pokračují znárodněním, které nazývají krádeží. Že znárodňoval hned po válce již president Beneš jim však nevadí. Krádežemi ostatně operují při hodnocení celého období socialismu. Komunisté prý ukradli na co přišli, komouši se prý napakovali. Někteří určitě ano, nebyli to všichni samí svatoušci, řada z nich se dopustila neodpustitelných činů, ale za 22 let se žádnému investigativnímu novináři, žádnému vyšetřovateli, žádnému lovci senzací ani bulváru nepodařilo odhalit a prokázat nakradený majetek, luxusní vily, pozemky a nemovitosti, byty na Floridě, konta ve Švýcarsku nebo Kajmanech, jachty na Riviéře nebo nadstandardní rekreační sídla soudruhů Gottwalda, Zápotockého, Novotného, Svobody, Husáka, Štrougala, Biĺaka, Indry, Jakeše a dalších členů Ústředního výboru KSČ, vlády, prvních tajemníků nebo jiných vysokých stranických funkcionářů. Léta byli na samém vrcholu moci, žili si na vysoké noze, chovali se jako prominenti, měli možnosti si nahrabat a přitom jejich osobní majetek byl v porovnání s dnešními politiky a partajníky doslova směšný. Kde kdo obviňuje komunisty z krádeží, ale zatím nikdo nepředložil sebemenší relevantní důkaz. Komunistickou stranou za ta dlouhá léta prošly miliony členů a troufám si tvrdit, že rozhodně ne všichni to byli zloději a darebáci.

Podívejme se tedy na tyto krádeže a výsledky jejich hospodaření v období jejich čtyřicetileté vlády. Kde není uvedeno jinak, znamená první číslo stav v r. 1948, druhé číslo stav v roce 1989.