"NE býček na provázku": pohled z Ameriky

„Ne býček na provázku“: pohled z Ameriky

Putin – „není býčkem na provázku“. Amerika nechápe Rusko a dělá stejnou chybu, jako Hitler. Rusové nejsou Japonci: na nic nezapomenou a nic neodpustí. Senátor Cardin, autor zákona Magnitského, způsobil své vlasti miliardové ztráty. Putin ochočil džina. Od této doby USA budou na Rusko pracovat. Dobrá ruská odpověď špatnému americkému analytiku Březinskému.

Autor článku „Rusko zesiluje tlak na USA“ ( Россия наращивает давление на США) si myslí, že v Rusku pominulo období nejistoty a nyní nabírá na síle. Doby, kdy „zemí vedl opilec Jelcin“ a ještě fungoval „bezpáteřní“ ministr zahraničních věcí Andrej Kozyrev jsou dávno pryč.

 

„Říká se, že Putina přivedl k moci Berezovský. To je jen ukázka, že u někoho je „přání otcem myšlenky“. Pokud autor dobře chápe situaci, Putin vůbec není býčkem na provázku, kterého můžete někam přivést. Nicméně, co potom dělal Putin mezi těmito pochybnými lidmi v tu nejistou dobu? Na Západě existuje názor, že bývalí rozvědčíci nejsou a Putin nebyl mezi těmito lidmi z vlastní vůle.

 

Dnes se mnohé změnilo. Nyní už si nikdo neklade otázku „Who is mister Putin?“. Když Američané rozšiřovali NATO na východ, nebrali v potaz názor Rusů a chybně se domnívali, že „Rusové to spolknou“. Udělali podobnou chybu, jako Hitler, který se domníval, že Rusové, utlačovaní bolševiky, s radostí přivítají „nový řád“. Bílý dům také pevně věřil tomu, že Rusové „spolknou“ urážku.

 

Podle názoru novináře, problém je ten, že v polovině minulého století Německo nechápalo ruskou mentalitu. Dnes stejně nechápe Rusy USA. Rusové nikdy nezapomenou, co provedly USA jejich vlasti, - jako například Japonci, kteří zapomněli, že v roce 1945 Američané shodili na jejich hlavy dvě atomové bomby. Japonsko zapomnělo na svoje „samurajské principy“ a je ochotno si Američany zamilovat. Japonský duch je zlomen. Ale s Rusy, domnívá se autor, je situace jiná. Rusové na nic nezapomněli – počínaje Jugoslávií a pokusem obklopit Rusko systémem radarů, který by zabezpečil možnost beztrestného bombardování, konče.

 

Putin věděl, v čem je kořen zla. Uskutečnil řádu opatření: posadil Chodorkovského do vězení, zrušil smlouvu o rozdělení produkce, zahájil trestné stíhání Gusinského a provedl další kroky. Výsledkem těchto opatření se „vyčistilo“ politické pole. Státní pokladna se začala plnit, říká americký autor.

 

Bílý dům se na oplatku… urazil

 

„Jak to, že my proděláváme na pozměňovacím návrhu k zákonu „Jacksona -Vanika“ a oni se nás ještě snaží „odtáhnout od korýtka“. Tak se zrodil zákon Magnitského. Který k samotnému Magnitskému nemá žádný vztah, kromě toho, že to byla další pomsta za to, že se Rusko nenechalo okrádat.“

 

Zákonodárnou činnost mr. Cardina Američan nazývá „bombou“, položenou pod blahobyt Ameriky. Co tak hrozně špatného udělal tento senátor?

 

Jak se zdá, ruských peněz, převedených do USA (ale i jiných zemí) je „ohromné množství“. Novinář uvádí některé (nepotvrzené) údaje: třeba, jeden subjekt, poslanec Dumy si pořídil v Kanadě 111 bytů. Podobné majetky, připouští, mají i jiní podnikaví Rusové v USA.

 

Dle názoru autora, tito lidé „obrací“ v Americe kolem 100 miliard dolarů ročně. Sto miliard! A co bude teď? A teď po přijetí zákona Magnitského, těch 100 miliard se Americe bude nedostávat. Americkému rozpočtu se bude stýskat po velmi slušných finančních injekcích!

 

A co bude dál? To, že „nuvorišové“ (Noví Rusové, kteří pohádkově zbohatli), kteří dnes pochopili, že cesta do USA je pro ně zakázaná, zavrhnou myšlenku ukládat své penízky v USA.

 

Putin pokračoval ve stejném směru a šel ještě dál. Novinář poznamenal, že se „rychle zorientoval“. (Ve skutečnosti Putin prodloužil zákon Magnitského v Rusku, tj. podchytil iniciativu mistra Cardina. „Нет худа без добра“ - zlé se muže obrátit v dobré, říká ruské přísloví.)

 

„Putin rychle pochopil, že může pro Rusko okamžitě získat výhodu ze zákona Magnitského a inicioval přijetí zákona o zákazu zakládaní účtů v cizích bankách a povinností deklarování nemovitostí. Pokud by to Putin udělal dříve sám, řada úředníku by ho nepodpořila. Dnes, po skandálu se zákonem Magnitského, nikdo si nedovolí ani otevřít ústa. Prakticky to byl bleskový úder, který přinese Rusku výhodu a USA, Izraeli a jiným zemím obrovské ztráty.“

 

Ve výsledku, píše americký novinář, to co bylo naplánováno pro Rusko jako ztráta, obrátilo se v jeho prospěch. Akce Putina, dle novináře, byla protiútokem, který „nutí protivníka aby pochopil, že jeho situace se zhoršila díky krokům, které sám uskutečnil.“

Narůstající tlak, který Rusko činí na své „partnery“, je vyvolán chybnými kroky těch samých partnerů.

 

V článku „Americký džin bude pracovat na Rusko“ (Американский джинн будет работать на Россию) myšlenky předchozího autora našly svoje potvrzení.

 

Novinář se domnívá, že američtí senátoři nevědí, co činí. Vždyť odtok ruského kapitálu a jeho následné ukládání v amerických bankách a rozpočtu by USA měly jenom vítat. Západ je napěchován penězi „zločinných ruských úředníků“. Nicméně „pyšný Západ se chová, jako ta čtyřicetiletá nevěsta, která se ještě pokouší někomu klást podmínky“.

 

Nakonec v důsledku přijetí zákona Magnitského, dle odhadů amerického autora, Amerika každoročně přijde o 250 až 500 miliard dolarů, což je srovnatelné s obchodním obratem několika relativně vyspělých zemí vzatých dohromady. Například Španělska a Izraele.

 

„Vlastně s pomoci uvedeného zákona Magnitského, USA vypustily džina z láhve, který měl všechny rozhádat, rozhoupat loď a Rusko rozcupovat na kousky. Ale stal se úplný opak – Putin džina ochočil."

 

Když byl přijat zákon Magnitského, McCain se svými spolupracovníky se domnívali, že věc je vyhrána (v orig. "věc je v klobouku"). Je to možné, píše autor, ale kým?

 

Kupóny od zákona bude stříhat soudruh Putin, kterému se „povedlo podstrčit klobouk rychleji, než Američanům“. Zákonem získává Rusko. Vůbec, poznamenává americký novinář, Putin je prvotřídní hráč, který je schopen obrátit prohru ve svoji výhru. Kromě toho na Putina pracuje „seriozní tým analytiků“.

 

„…informace o tom, že Putin odvolal z funkcí své konzultanty, jen potvrzuje verzi o tom, že skuteční analytikové nejsou ti, kteří byli odvoláni. Přece se Putin nebude opírat jen o svůj názor. To znamená, že existuje seriozní analytické centrum, složené z velmi gramotných specialistů a analytiků, kteří sledují trendy a připravují odpovědi, a velice pečlivě analyzují jejich možné dopady. Toto nejsou nějací amatéři jako „Dvorkovič s Ajfonem (přezdívka Medvěděva)" na způsob strašáků do zelí, aby ptáci měli na co kálet. Ti, kteří reálně dělají ostrou a vítěznou politiku Putina, jsou úplně jiní lidé, které možná vidíte denně v autobuse nebo tramvaji...“

 

Dle autora tito „cestovatelé v hromadné dopravě“ poradili Putinovi, jak se má zachovat. Odpovědět zákonem na zákon a donutit své úředníky „držet své peníze doma“. Sami úředníci, tvrdí novinář, „ani nepískli“. „Američané jím skřípli prsty“ a zákaz Putina je jen další nepříjemností, která „činí proceduru vlastnictví peněz příliš drahou a nepohodlnou“.

 

Navíc, odpověď Putina bude mít u občanů velkou podporu. Vždyť úředníci jsou už dlouho „dráždicím faktorem“. V Rusku je nenávidí skoro stejně jako vše americké. A zde najednou se obvyklá nenávist Rusů k vlastnímu úřednictvu zaměňuje na nenávist k Američanům – vytváří „jeden cíl, do kterého se strefuje nový zákon o zákazu vlastnit účty v cizích bankách “.

 

A představte si, jaký pohodlný obraz vnějšího nepřítele stvořil sám…vnější nepřítel! Takový obrovský cíl, píše autor, nelze minout.

 

Přitom tento cíl je jasně personifikován: Bush, Condoleezza, Hillary, Albright, Victorie, Michael…(vyjmenovává autor)…Všichni tito lidé jsou jenom trubky v orchestru, říká novinář. Co se Putina tyče, ten „ má právo na odpor vůči politice, která je bez pochyby nasměrována na zničení jeho vlasti.“ Toto vysvětluje, ironicky poznamenává novinář, pobouření McFaulla (velvyslanec USA v Rusku), který je velmi smutný z toho, že Putin se „tak málo věnuje americkým zájmům“.

 

Autor se domnívá, že to zde „smrdí válkou“- informační, finanční, ale i s menším množstvím krve. Účet bude znít „na stovky miliard věčně zelených“ (dolarů).

 

V Evropě se dosud obávají přijmout analogii zákona Magnitského. Vždyť Rusko, říká novinář, je schopno vážně zkomplikovat, dokonce zlikvidovat ekonomiku EU. Současně v Evropě chápou, že „dolar, který je pro „nuvoriše“ zakázán, otevírá velké perspektivy pro Euro“.

 

Podtrženo, Rusko „získalo druhou super zbraň proti Západu“ (první – plyn).

A udeřit novou zbraní může Rusko „jak ty, kteří jsou za hranicí, tak ty, kteří uvnitř státu pracují na likvidaci státnosti.“ Takovou zbraň, uzavírá americký autor, není možné neocenit.

 

V článku „Rusko – USA: kdo mrkne první?“ novinář přiznává, že vztahy mezi dvěma zeměmi jsou špatné a tendence ke zhoršení budou převládat. Navíc USA v současné době pociťují tlak ze strany Ruska. Bílý dům hledá způsoby jak odolávat Rusku, ale Rusko, myslí si autor, „snadno neutralizuje americké útoky.“

 

Co dělat? - klade si novinář typickou ruskou otázku. Vždyť Rusko bude pro USA představovat nebezpečí. Dokonce už představuje nebezpečí dnes.

 

Současně americká ekonomika neprožívá nejlepší časy. U mnohých položek probíhají rozpočtová omezení, což může přivést zemí do „šokového stavu“, dokonce ke kolapsu. A zde ještě Pentagon zveřejnil své plány na omezení výdajů. Leon Panetta prohlásil, že budou zakonzervovány čtyři letadlové lodě: Teodor Roosevelt (CVN-71), Donald Reagan (CVN-76), Dwight Eisenhower (CVN -69), John Stennis (CVN-74).

 

„…Takto špatně startují USA do nejbližší budoucnosti. Rusko naopak dostane desítky nových lodí a ponorek“.

Odsud zaznívají smutné tóny, kterými zpívají američtí politologové „nové doby“.

Oni velice dobře chápou, že závod ve zbrojení Američané nemohou vyhrát. USA “doplatily na závod ve zbrojení, který kdysi vyhrály u SSSR“. Podepsala se na tom i politika včetně úvěrové. Za neúspěch strategií té doby Amerika vděčí svému „inspirátorovi“ Březinskému, proslulému rádci Bílého domu.

Ačkoli Březinského ve Washingtonu poslouchají dodnes. Autor uvádí několik jeho nových „perel“: „Americký vztah k Rusku, si myslím, je realistický a je orientován na spolupráci“. A zde jsou slova o ruské ekonomice a Putinovi: “Zdá se, že ruská ekonomika, která ve skutečnosti připomíná ekonomiku Nigerie, neodpovídá přáním Rusů“. Těmto srovnáním se novinář jenom směje.

Názor současných politologů a analytiků je takový, že vztahy USA a Ruska se budou jenom zhoršovat – problém je ten, že “kvůli omezeným možnostem, USA dnes od Ruska nic nezíská“. Navíc americký establishment zná jenom jeden způsob jak dosáhnout svého cílu: nátlak při dobrých finančních možnostech.

Ale poslední už nejsou, proto ani první způsob tak dobře nejde.

Rozhodnutí Putina během posledních několika let – „to je svérázná odpověď Březinskému“, uzavírá americký autor.

Shrneme, neexistuje jediné rozhodnutí ve vztahu k Rusku, které by Bílý dům učinil ke svému prospěchu. Všechny poslední útoky USA byly Putinem nejen odraženy, ale i mistrovský prodlouženy do protiútoku. Američtí autoři ještě zapomněli připomenout takového představitele přední fronty v bojí se světovým imperialismem, jakým je Oniščenko (ministr zdravotnictví, který často zakazuje dovoz závadných potravin), a který svými ractopaminovými zákazy pohřbívá americké masové farmářství.

                                                                 

 

Pro lepší pochopení situace.

Dnes se Rusko jeví jako pověstný "jazýček na váhách". Ke které straně se přikloní, ta vyhrává.
Amerika se dost snaží ústy svého "inspirátora" Březinského naklonit Rusko na svojí stranu. Dokonce mu nabízí i vstoupení do NATO, ale opět samozřejmě pod vedením Ameriky.
Jenomže v Rusku už se velice dobře naučili chápat Anglosasy. A dobře chápou jejích úskok. Dnes hlavním cílem  Ameriky je zastavit expanzí Číny. Pokud by NATO vyprovokovalo válku s Čínou, na kterém území by probíhaly nejtěžší boje a který národ by nesl největší ztráty? Asi si myslíte to samé, co já. Opět by se Anglosasům povedlo vyvolat konflikt mezi svými největšími konkurenty, zlikvidovat je jejích vlastními silami a sami z toho těžit. Velice dobře to chápou i v Kremlu. Takže spojenectví s Anglosasy není možné, historie už něčemu naučila.
Jako nejpřirozenější partner se mi jeví EU. Historicky s Ruskem má hodně společného. Dokonce i Putin měl vizí - společná Evropa od Tichého oceánu do Vladivostoku. A myslím si, že by takové spojenectví prospělo všem národům, žijícím na tomto území.
Bohužel, EU dnes vypadá jako prodloužená ruka Ameriky. O nějaké vlastní suverenitě nemůže být ani řeči. Spolu s Amerikou se účastní koloniálních válek, přijímá zákony, které vedou k její vlastní likvidací a plní nařízení, přicházející ze Státního departamentu USA. Evropa vyčkává, která ze stran zvítězí a pak se přikloní k té vítězné straně. Vlastně evropské vlády nejednají v zájmu svých národů a pracují na zájmy jiné mocnosti. Za těchto okolností Rusko, i kdyby hodně chtělo, nemůže považovat EU za svého spojence.
Potom nic jiného nezbývá, než si hledat spojence v řadách jiných zemí. V zemích, které mají společné s Ruskem cíle - suverenita a oslabení světového hegemona. Politika - je umění nemožného. Dnes, Rusko našlo spojence v Číně, Venezuele, Indií, Íránu. Nemyslím si, že je to přirozené a až tak dobrovolné spojenectví. Ale není jiná možnost.
Škoda pro Evropu. Pro nás s vámi. Neradi bychom se potápěli jako Titanik s Concordií jenom proto, že naše vlády zradily svůj národ.

Úprava: J.H.